Zpráva o Bidenově zacházení s utajenými dokumenty

Zvláštní vyšetřovatel amerického ministerstva spravedlnosti Robert Hur vydal zprávu, která důkladně zpracovává prohřešky současného prezidenta Joea Bidena ve věci zacházení s utajenými dokumenty.

Zvláštní vyšetřovatel amerického ministerstva spravedlnosti Robert Hur vydal zprávu, která důkladně zpracovává prohřešky současného prezidenta Joea Bidena ve věci zacházení s utajenými dokumenty. Klíčově šlo o Bidenovo počínání, když nebyl v úřadě – po odchodu z postu viceprezidenta a před návratem do Bílého domu jako prezident v roce 2021. Případ je podstatný především z toho důvodu, že ve velmi podobné kauze stojí před soudem také Donald Trump. Je sice fakt, že Trumpova kauza s utajenými dokumenty je daleko dramatičtější: Trumpovi právní zástupci se dlouze s úřady handrkovali o vydání neprávem držených utajených dokumentů po odchodu z úřadu, zatímco Biden podle všeho spolupracoval daleko ochotněji. Nicméně z pohledu politiky a veřejného mínění to je pro demokratického prezidenta problém. Pokud je nepravomocné nakládání tak rozšířené, je pravděpodobnější, že nad ním voliči mávnou rukou. A kromě Bidena a Trumpa má svou vlastní podobnou minikauzu také Trumpův viceprezident Mike Pence. Zvláštní vyšetřovatel Hur na první pohled přináší Bidenovi dobré zprávy. Dochází k závěru, že Biden sice při nakládání s utajenými dokumenty pochybil, ale ne natolik, aby si ministerstvo trouflo ho žalovat. Tady ale dobré zprávy končí. Jedním z argumentů proti žalobě, který zpráva uvádí, je, že tým pod dohledem zvláštního vyšetřovatele dospěl k závěru, že případná porota, která by soudní proces posuzovala, by pravděpodobně shledala Bidena za „staršího muže s dobrými úmysly a špatnou pamětí“. Pro politika, kterého velká Ameriky část považuje za příliš starého na to, aby se ucházel o znovuzvolení, je to nelichotivá rána. Americké ministerstvo spravedlnosti má dlouholetá pravidla, která zamezují žalobám na úřadující prezidenty. V případech, kdy by něco takového přicházelo v úvahu, čekají na konec mandátu a žalují teprve poté. Hur toto na jednu stranu uvádí jako další faktor. Nepovažuje za pravděpodobné, že by porota byla ochotná trestat „tou dobou už bývalého prezidenta v pokročilých osmdesátkách“. Na stranu druhou ale uvádí, že i kdyby ministerstvo svůj zákaz takovýchto žalob opustilo, stejně by jeho tým dospěl ke stejnému závěru. Zajímavou otázkou je, jak si vše sedne s Trumpovým soudem o utajených dokumentech. Ten má začít v půlce května. Jakkoliv se reálie obou případů výrazně liší, není pochyb o tom, že se Trumpovi zastánci budou pokoušet rozdílný dopad na oba prezidenty podat jako důkaz nadržování úřadů Bidenovi. Dle mnoha amerických expertů je přitom čistě v právní rovině případ Trumpových utajených dokumentů velmi solidně vypracovaný a pro exprezidenta nebezpečný. Uznávají to i někteří konzervativci, kteří jindy neváhají Trumpa se zastávat. Jde tu ale i o veřejné mínění. Po veškerém vývoji s Bidenovou analogickou kauzou by demokraté neměli do Trumpova případu s utajenými dokumenty skládat mnoho nadějí.
Sdílet:
Zpět na blog