Život a dílo Arthura Conana Doyla

Dne 22. května roku 1859 přišel do rodiny Doylovi ve skotském Edinburghu na svět chlapec, který dostal jméno Arthur Ignatius Conan. Jeho otec se jmenoval Charles Doyle a pracoval jako státní úředník. Kromě toho rád a krásně maloval, v rodině se ostatně umělecké nadání dědilo – výtvarné tvorbě se věnoval i jeho otec a několik jeho dalších potomků. Arthur se zpočátku nedal na uměleckou dráhu. Vystudoval medicínu a jako lékař i pracoval. Již během studií ale psal ve volném čase krátké povídky, také se velmi aktivně věnoval sportu. Později vykonával samostatnou lékařskou praxi a vedle toho stále psal a svá díla již i vydával. První příběhy o detektivovi Sherlocku Holmesovi vydal v roce 1888, román tehdy Doyle uveřejnil po dvou letech, co ho měl napsaný v šuplíku. Několik vydavatelství ho totiž nejprve odmítlo. O dva roky později, v roce 1890, se čtenáři dočkali další knihy se Sherlockem. Kromě románů psal Doyle i krátké povídky s touto hlavní postavou, které vycházely v časopisech na pokračování. Po několika letech, na konci roku 1893, Doyle usoudil, že detektivek se Sherlockem Holmesem už bylo dost, a tak vznikla povídka s výstižným názvem „Poslední případ“. Psaní poté Doyle na nějaký čas upozadil, a to i kvůli své manželce, která se potýkala se zdravotními problémy. Absolvoval s ní několik léčebných pobytů v zahraničí, které jí pomáhaly v boji s tuberkulózou. Také pracoval jako vojenský lékař v búrské válce, za což byl vyznamenán povýšením do šlechtického stavu. Po delší pauze začal spisovateli Sherlock Holmes chybět, a tak v roce 1902 spatřila světlo světa další kniha, v níž figuroval tento detektiv. Jmenovala se „Pes baskervillský“ a dodnes patří mezi ty nejznámější a nejoblíbenější z detektivního žánru počátku 20. století. Po smrti své manželky na tuberkulózu si Arthur Conan Doyle v roce 1906 sám vyzkoušel práci detektiva, a to když pomáhal objasnit případ advokáta George Edaljiho. Ten byl odsouzen a odseděl si několik let ve vězení za zločin, který ve skutečnosti nespáchal. Soud tehdy rozhodl na základě sporných důkazů. Právě Arthur Conan Doyle detailně prostudoval spisy k případu, články o Edaljiho nevině nechal otisknout v deníku The Daily Telegraph a veřejně žádal znovuotevření a přezkoumání všech skutečností. To se skutečně podařilo a advokát byl nakonec shledán nevinným. Díky tomuto případu vznikl v Británii odvolací soud, který do té doby neexistoval. Přičiněním lékaře a spisovatele Doyla tak bylo vlastně modernizováno soudnictví. Stejně tak se Arthur Conan Doyle angažoval v obdobném případu v roce 1912. To se zastal další oběti justičního omylu, a to Oscara Slatera, kterého soud poslal za mříže za vraždu, kterou nespáchal. Na svobodu byl Slater propuštěn až po dlouhém prověřování případu v roce 1927. O tři roky později zase Arthur Conan Doyle přispěl ke zrušení otroctví v Kongu, tehdejší kolonii. Během cesty do této země spatřil na vlastní oči velice špatnou situaci v této části Afriky, o níž zatím slyšel od svých píšících kolegů. Doyle o tom napsal obsáhlou zprávu, kterou publikoval. Protože se podobných kritik objevilo na veřejnosti více, začala se situace v Kongu postupně zlepšovat. Od roku 1914 zase začaly častěji vycházet příběhy o Sherlocku Holmesovi. Poslední kniha o něm byla uveřejněna v roce 1927, tedy tři roky před Doylovou smrtí. Zemřel v červenci roku 1930 ve věku 71 let. Sherlock Holmes ho však přežil a žije ve svých příbězích dodnes.