Tomáš Mikyska: Návrat po zranění
Tomáš Mikyska se vrátil do biatlonu po zranění a dokázal se umístit na desátém místě v závodě. I přes zranění se snažil závodit a dosáhl úspěchu.
Když se naposledy blížil ke střelnici, na takzvaném velbloudu před stadionem, na něj volali: „Jedeš osmej.“ Pořád mám na kontě nulu a bylo by skvělé, kdyby to tak zůstalo, přemítal. Načež vjel do hučícího kotle pod tribunami... a přestal být klidný. „Celou dobu jsem byl v pohodě, jenže jakmile jsem se ocitl na staďáku a lidi začali jásat, najelo mi rázem do hlavy hrozně moc věcí, co by se mohlo stát,“ vyprávěl později. Věděl, že zatím jede parádní závod. Ale také, že historie biatlonu je plná borců, kteří po třech předchozích nulách na poslední položce vytrvalostního závodu zcela selhali. Taky bych ji mohl dát třeba za tři, blesklo mu hlavou. Postavil se na svůj stav a pálil. Rychle, jak je vestoje zvyklý. Proč se s tím párat, že? První rána - zásah, druhá - zásah, třetí - také, čtvrtá - rovněž! Až potom doposud jásající tribuny zahučely zklamáním. Úplně poslední, dvacátý terč v Mikyskově závodě se na něj i po výstřelu šklebil černě. „Těsná rána na druhou hodinu. Asi si ji dýl podržel,“ usoudil kouč mužského týmu Michal Málek. „Nějak jsem to odspouštěl a bylo to,“ komentoval Mikyska. „Ta poslední rána mě mrzí, co si budem povídat. Ale byl jsem trochu nervózní. Takže jsem rád, že ta stojka nakonec byla za jedna. Mohlo to dopadnout hůř.“ Kdyby naopak byla za nula, patřil by mezi pouhé dva čisté střelce v náročném mistrovském závodě. Zařadil by se po bok Rusa v korejských službách Alexandra Starodubce, který však uháněl po trati příliš pomalu a ani bezchybná střelba mu nepomohla k lepšímu než 35. místu. Mikyska vyrážel ze střelnice po své závěrečné stojce jedenáctý. Šlo o jeho čtvrtý start v Novém Městě a přípravu na sezonu měl vše, jen ne dobrou. Nemohl nabrat takovou fyzičku, jakou by potřeboval. Ale on se chtěl rvát dál. A tak - biatlonový světe, div se - v posledním kole smázl ztrátu na bronzového medailistu ze sprintu i stíhačky Vetleho Christiansena a posunul se v pořadí závodu před něj, do top 10. „Síly mi ještě zbývaly,“ ujistil Mikyska. „Ze začátku jsem závod rozjel pomaleji, protože jsem věděl, že je dlouhý a nedá se jet hned natvrdo. Neřešil jsem, když mě na trati předjel Němec Horn, startující půl minuty za mnou. Jen jsem si pomyslel: Nechám Horna být, nebudu se za ním honit, nemá to cenu. I díky tomu jsem měl v posledním kole dost sil, což bylo super.“ Také řev diváků jej samozřejmě nadnášel. „Ohromně jsem si to s nimi užíval. Chci jim hrozně moc poděkovat.“ Proťal cíl, byl ve výsledkové listině desátý, otočil se ke tribunám ozdobeným záplavou českých vlajek a nadšeně před nimi pumpoval rukama. „Takové oslavy jsou přímo neskutečné,“ říkal. Karel Halberstadt, mluvčí českého týmu, mu oznamoval: „V posledním kole jsi dal i Christiansena.“ „Ty vole, Christiansena? No to teda čumím,“ reagoval. Načež pohlédl na pořadí elitní desítky, odečetl si od svého času minutu za jeden nesestřelený terč a zjistil: „Hmmm, byl bych bez té jedné pokažené rány na malém pódiu, to mě mrzí.“ Ale mrzelo jej to jen trochu. „I desáté místo bereme všemi deseti. Po všem, co má Tomáš za sebou v této sezoně, je to úplná paráda,“ říkal Málek. V srpnu si Mikyska při mistrovství světa v letním biatlonu v Osrblí utrhl po pádu ve sjezdu přední křížový vaz a vnitřní meniskus. Ten samý vaz, který měl už předloni operovaný po zranění při fotbálku. V pouhých 23 letech tedy opět ulehl na operačním sále, kde mu provedli plastiku vazu a sešili meniskus. Měsíc docházel na rehabilitaci k profesoru Kolářovi. Kdy by znovu mohl závodit? V lepším případě koncem ledna v Anterselvě, zaznívalo tehdy od ortopedů a trenérů. Nebo možná až v příští sezoně. Teprve po půldruhém měsíci směl nohu posilovat. Po dvou měsících začal trénovat na pojízdném pásu. Venku raději ještě ne, aby se co nejvíc vyvaroval rizika pádu. Ke střelbě se vrátil dokonce až po tříměsíční pauze. „Dřív to nešlo, zalehávání na podložku by nedělalo operovanému kolenu dobře, stejně jako propínání nohy při stojce.“ Přesto se vrátil do závodů dřív než lékaři a trenéři očekávali. O Vánocích závodil na CER Cupu v Novém Městě a zkraje ledna už startoval ve sprintu Světového poháru v Oberhofu, v němž si za 40. místo vyjel jeden bod. Prozatím zůstal jediným, které v aktuální pohárové sezoně vybojoval. Trenéři ho raději šetřili, řadu pohárových závodů proto vynechával. Vše v zájmu Nového Města. Aby zápřah na mistrovství světa vydržel. „Byli jsme vystrašení, jestli jsme Tomášův návrat neuspěchali, tak jsme se snažili být opatrní,“ řekl Málek. A vyplatilo se. Mikyska by si teď mohl říkat: „Kdybych se v létě nezranil, kde bych asi mohl být.“ Jenže to není jeho styl. Proč se ohlížet za něčím, co bylo. Jedeme dál, ne? Snad i kvůli takovému nastavení bývá při střeleckých položkách (až na čestné výjimky) psychicky silným suverénem, který si s nimi hlavu neláme. „Na předchozí zranění nemá cenu myslet. Dneska mi to tady vyšlo, zažil jsem super závod, proč tedy přemýšlet o zranění,“ konstatoval. Desáté místo jej jednoznačně posunulo také do nedělního hromadného závodu, což je odměna, která vždy potěší, přestože vám tělo už dává najevo: Hej, chlape, mám toho docela dost. „Potřebuju pořádně zregenerovat,“ prohodil. „Hlavně lýtko, trochu mě bolí. Od třetího kola jsem v něm měl křeč. Ale nějak to promačkáme.“ Právě k důslednější regeneraci ho trenéři i lékaři opakovaně vyzývají. „Pokud bude chtít závodit na vysoké úrovni, čeká Tomáše každodenní cvičení, což nechce momentálně moc slyšet. Ale bude to potřeba,“ zdůraznil Málek. „Ta jeho noha byla časovaná bomba, která bouchla, teď se musí spravovat a on na ni musí být opatrný. Zatím regeneraci poněkud podceňuje. Přitom my mu samozřejmě přejeme, aby noha byla co nejlepší. Závodníky, jako je Tomáš, potřebujeme a musíme si přiznat, že takových u nás moc nemáme.“ Pro rodinu Mikyskových to je každopádně zatím náramný biatlonový únor, vždyť čerstvě jednadvacetiletá Tomášova mladší sestra Svatava vybojovala stříbrnou medaili v hromadném závodě na juniorském mistrovství Evropy v polských Jakuszycích. A únor stále nekončí. Ve štafetě i v hromadném závodě v Novém Městě se Tomáš Mikyska pokusí přidat další pozitivní zápis do rodinného alba.
Sdílet: