Přestupný rok: Proč má únor 29 dní?

Po čtyřech letech má letos únor zase 29 dní. S vynálezem v podobě pravidelného prodloužení kalendářního roku o jeden den, aby odpovídal pohybu Země kolem Slunce, přišli už myslitelé ve starověkém Římě. Že oním dnem navíc bude právě 29. únor, se definitivně rozhodlo o stovky let později. Rok 2024 je přestupný. Únor má 29 dnů. Proč? Důvod se dočtete v článku. Umí létat ohromnou rychlostí, dokáže běžet rychleji než kulka, má nadlidskou sílu, z očí dokáže vyslat laserový paprsek. Populární komiksový hrdina Superman však také patří mezi skupinu těch, kteří slaví (podle různých vtipů) narozeniny pouze jednou za čtyři roky. Tvůrci tohoto superhrdiny totiž uvedli, že se narodil 29. února. Toto datum najdou lidé v kalendářích i letos. Historie přestupného roku, tedy roku bohatšího o jeden den, se táhne prakticky do chvíle, kdy se lidstvo pokusilo zaznamenat plynutí času v podobě rozdělení roku na dny a měsíce. Nejméně však do období starověkého Říma. S překvapivou informací přišli vědci sledující atomové hodiny, které měří čas na základě rezonanční frekvence atomů. Nutnost si rok jednou za určité období (v našem případě čtyři roky) prodloužit vyplynula z potřeby sladit kalendářní rok a tropický rok. Kalendářní rok je časové období vyměřené podle lidmi používaného kalendáře. Česká republika patří mezi země, které používají gregoriánský kalendář. Tropický rok představuje dobu mezi dvěma průchody Slunce tzv. jarním bodem (tedy dobu, za kterou Země jednou oběhne Slunce). Jelikož jeden oběh Země kolem Slunce trvá 365 dní 5 hodin a necelých 49 minut a jeden kalendářní rok má 365 dní, jednou za čtyři roky se prodlužuje na 366 dní, aby mezi rokem a tropickým rokem nevznikaly stále větší rozdíly. Při výpravě za poznáním, jak vznikl přestupný rok a proč je oním dnem navíc právě 29. únor, je potřeba vydat se za starověkými civilizacemi. Snaha sladit lidmi vymyšlené kalendáře s reálnými pohyby planet a změnou ročních období se datuje až do těchto dob. Každá civilizace a náboženství, které Zemi kdy obývaly, se tuto potřebu snažily vyřešit po svém. 29. únor, který se objevuje v kalendářích v tuzemsku, má ale konkrétně základy ve zmíněném starověkém Římě. I přes jeho zásah se ale vývoj v přírodě a římský kalendář příliš neshodovaly. Pokusy napravit to se různily - někdy se třeba přidával k roku ještě 13. měsíc. Pořádek se v tom povedlo udělat až Juliu Caesarovi. Ten po poradě s astronomy nechal v roce 45 před naším letopočtem vstoupit v platnost takzvaný juliánský kalendář. A ten už se docela podobal tomu současnému. Dlouho se zdálo, že Caesar, jehož kalendář se i po rozpadu Římské říše nadále používal na územích, které do ní kdysi patřily, celý problém vyřešil. Jenže to bylo opravdu jen zdání. Caesarův systém totiž každoročně posouval lidmi používaný kalendář oproti tropickému roku o 11 minut. Když se pak papežem stal ve druhé polovině 16. století Řehoř XIII., rozhodl se Caesarovu chybu napravit. Gregoriánský kalendář je, co se týče přestupných roků, tomu juliánskému podobný, ovšem s jednou podstatnou výjimkou. Počátek téměř každého století (roky 1700, 1800, 1900), který je dělitelný číslem 4 a tedy by měl být přestupným rokem, takovým není a má pouze 365 dní. Jedinou výjimkou jsou pak roky jako 2000, které jsou dělitelné číslem 400. Zatím každopádně 29. únor existuje a v následujících letech tomu jinak rozhodně nebude. Přibudou tak další lidé, z nichž si okolí bude střílet, že nárok na narozeninovou oslavu mají jen jednou za čtyři roky nebo že stárnou čtyřikrát pomaleji. Jak zmiňuje web muzea Smithsonian, lidé, kteří se narodili 29. února, by během klasických 365 dní trvajících let měli své narozeniny slavit spíše 1. března než 28. února, neboť tento termín odpovídá lépe.