Charvátová se raduje z osmého místa ve sprintu v německém Ruhpoldingu

Lucie Charvátová se po první střelbě umístila na sedmém místě a dokázala udržet tuto pozici během zbývajících pěti kilometrů. Při střelbě vestoje udělala chybu, která ji stála trestné kolo. Přesto se do cíle dostala na osmém místě.

Po první střelbě odjížděla z prostoru stadionu na sedmém místě a díky vysokému startovnímu číslu – 87 z 96 závodnic – už bylo jasné, že přesně o takovou příčku ve zbývajících pěti kilometrech pojede. Když dorazila na položku vestoje, průběžně figurovala dokonce na šesté pozici. První tři rány byly v pořádku, čtvrtou se ale odsoudila na trestné kolo. Jak k rozhodující chybě došlo? Cítila jsem, že podložka je dost namrzlá. Musela jsem šoupat nohama, takže mi docela trvalo, než jsem se dostala do správné polohy. Šla jsem ránu po ráně a na čtvrté už jsem byla rozklepaná. Rána mi ulítla, znervózněla jsem, bála jsem se i té páté, ale zaplať pán bůh jsem ji udržela. Nehrálo v zaváhání roli i vědomí skvělého výsledku? Nebyla jsem nervózní. Neříkala jsem si, že asi netrefím. Po štafetě jsem dobře nastavená a i tréninky mi tu šly dobře, takže jsem si naopak říkala, že mi to tu střílí, tak není důvod, proč bych se neměla trefit. Do posledního kola jste vybíhala desátá, na trati jste ale chybu ze střelnice mazala. Jela jsem, co to šlo, hlava nehlava. Trochu se mi na trati motaly holky ze zadních pozic, jednu jsem málem sejmula, chudinku, ale já měla úplně zatmění před očima. Vůbec jsem nejela lyžařským stylem. Hekala jsem, až jsem se sama sobě musela smát. Už mi bylo všechno jedno. Lucie Charvátová se raduje z osmého místa ve sprintu v německém Ruhpoldingu. A do cíle jste dorazila na osmém místě. Je to skvělý pocit. Možná jsem už na stará kolena ani tak vysoké cíle neměla. Cítím, že stárnu a síly ubývají. Ale tentokrát jsem to zase byla já. Ruhoplding je můj oblíbený areál, trať je tu sice bolestivá, protože si člověk nikde neodpočine, ale já jsem do toho od začátku závodu šla naplno. Pamatujete si, kdy jste byla v nejlepší desítce naposledy? Před třemi roky ve sprintu v Novém Městě, kde jsem byla desátá. Vzpomínám si, jak jsem závodila před mistrovstvím světa v Anterselvě. Poslední závod byl tehdy tady v Ruhpoldingu, nedala jsem při něm poslední ránu a někdo mi říkal: To nevadí, tu nulu si pošetři do Anterselvy. Tím chci říct, že se vše vyvíjí dobrým směrem, jsem v pozitivní náladě a těším se na další závody. Určitě vás těší i sedmý nejrychlejší běžecký čas. Moje forma graduje. Přes Vánoce jsem přidala hodně tréninkových kilometrů a intenzity. Cítím se dobře, musím doufat, že mi vydrží zdraví a pozitivní naladění. Zažívám o dost lepší sezonu, než jsem doufala, a než byly ty předchozí. A to vás na letní přípravu přesunuli trenéři do B-týmu. Když mi na jaře tu novinku oznámili, tak jsem to nebrala úplně dobře. Cítila jsem se odstrčená a že se mnou už nikdo nepočítá. Ale když to beru zpětně, tak bych vůbec nic neměnila. Všechny zkušenosti, které jsem za kariéru nasbírala, jsem proměnila v kvalitní trénink. Nejen s B-týmem, ale dělala jsem i samostatná soustředění. Například jsem byla tři neděle sama ve Francii. Opravdu jsem věděla, co dělám. Teď je to o to větší potěšení. Co jsem do přípravy investovala, se mi vrací. Vím, že se na sebe můžu spolehnout. Davidová: Nevím, proč mi Ruhpolding nesedí Tereza Voborníková na 19. místě se blýskla další čistou střelbou. „Tuhle sezonu je to pro mě už třetí čistý závod, za celou minulou jsem měla pouze jeden, takže v tom jsem se určitě posunula,“ těšilo ji. K bezchybné střelbě jí pomohla také poctivá příprava na sucho na hotelovém pokoji. „Skoro každý den mám teď na pokoji zbraň v ruce. Hodně pracuji na tom, abych se dostala zpět do dobrého pocitu ze stojky.“ Šest sekund za Voborníkovou skončila na 21. místě Jessica Jislová s jednou chybou. „Věděla jsem, že se mi jede hezky, a měla jsem pocit, že to všechno sestřelím. Takový pocit si ale vůbec nemůžu pouštět do hlavy. Znervózněla jsem a ránu strhla,“ mrzelo Češku. Mohla být v nejlepší dvacítce, z té nakonec i kvůli Charvátové vypadla. Jislová ale měla pro kolegyni pouze slova uznání: „Lucka je z našeho pidi týmu poslední, kdo se zatím do desítky nedostal, takže je jedině dobře, že si to dnes splní.“ Na nebodované 46. příčce se po závodě našla Markéta Davidová, které ulítla vleže i vestoje jedna rána, tentokrát ale Češku nepodržel výkon na trati. „Necítila jsem se tak špatně, jak to vypadá v cíli. Nevím proč, ale tratě v Ruhpoldingu mi nesedí.“ Česká jednička zatím stále nenalézá psychickou pohodu. „Snažím se oklepat, doufám, že to bude lepší.“
Sdílet: