Cena rektora pro vynikající pedagogy Masarykovy univerzity

Zjistit mezi téměř třemi tisíci pedagogy Masarykovy univerzity, která nebo který z nich je nejlepší, je velmi složitý úkol. Každý rok proto berou úlohu v rozhodování na sebe studentky a studenti, kteří jim jsou nejblíž, znají je a troufají si posoudit jejich výkony, odbornost a přístup na přednáškách a seminářích. Za dobu svého studia mohou studující na Masarykově univerzitě nominovat na Cenu rektora pro vynikající učitele až tři své vyučující. A protože cílem MUNI je ocenit kvalitní pedagogickou činnost vyučujících, vedoucích prací nebo školitelů, jsou záměrně posuzovány pouze pedagogické aktivity nominovaných. O nejlepších se rozhoduje také jen ve třech kategoriích – v oblasti přírodních věd a lékařství, v oblasti společenských a humanitních věd a v oblasti ekonomie a informatiky. Současní laureáti obdrželi Cenu rektora na začátku právě probíhajícího akademického roku. Ta nejvíce infantilní metoda je studenty přijímána nejlépe Na pozici lektorky na Ústavu matematiky a statistiky přírodovědecké fakulty působí Iva Dřímalová třetím rokem, ale do té doby tam s několika přestávkami učila v rámci doktorského studia už od roku 2013. Vede či se spolupodílí na výuce několika základních předmětů ústavu. Je cvičící v předmětu Lineární algebra, kde úspěšně usiluje o to, aby studenti porozuměli základním pojmům, které se týkají vektorových prostorů a lineárních zobrazení a byli schopni je běžně používat. Vede předmět Praktikum z učitelské matematiky, ve kterém učí studenty spolupracovat při studiu matematiky a snaží se rozvíjet jejich kompetence k učení. Jejím hlavním cílem je pomoci studentům, kteří přicházejí s horšími znalostmi matematiky ze střední školy, aby překonali svůj handicap, a měli tak větší šanci zvládnout úspěšně první rok studia. „Já vždy věřím, že ve studentech ty znalosti matematiky jsou. Snažím se je motivovat tak dlouho a tak intenzivně, až si opravdu začnou věřit a konečně opravdu začnou počítat,“ odlehčuje téma výuky matematiky Iva Dřímalová, která vždy již před začátkem semestru bývá jednou z cvičících na letní škole. V čem a kde nacházíte inspiraci pro práci se studenty? Inspiraci nacházím především v teorii vyučování a v psychologii, hlavně oblastí týkajících se vyhoření, motivace, vlivu moci a psychohygieny. Věřím, že základní principy pro práci s žáky libovolného věku lze v mírných modifikacích používat i na naše studenty. Hodně inspirace čerpám z výukových metod pro první stupeň základní školy. S metodami experimentuji, obměňuji je, a i když se to někdy nepovede, většinou se i tak studenti dobře baví. Často ta nejvíce infantilní metoda je studenty přijímána nejlépe, a když od ní chci upustit, studenti mi to nechtějí dovolit. Největší inspirací jsou pro mě nicméně oni sami. Jejich pokroky a pozitivní přístup ke studiu. Jaký význam pro vás má cena rektora? Často ve své výuce tápu a nejsem si jistá, jestli jsem zvolila správný přístup. Vedu cvičení již roky běžících předmětů a většinou nemám možnost měnit obsah cvičení. Mohu pracovat jen s formou a nesmí to být na úkor obsahu. To je těžká výzva a často nemám na pracovišti nikoho, kdo by se s mým nápadem ztotožňoval nebo byl ochoten o něm konstruktivně diskutovat. Vedu také předmět, který slouží jako podpora pro hladké zvládnutí prvních semestrů studia, to je u nás něco zcela nového. Zde si nejsem jistá celou řadou věcí a občas se něco nepovede. Ocenění, které jsem obdržela, je pro mě potvrzením, že jsem zvolila správnou cestu. Je to pro mě impuls nevzdat se a pokračovat, dovolit si chybovat, dělat věci vědomě jinak a věřit, že jsem teď, co se týká povolání, tam, kde mám být. Baví mě diskuse přizpůsobovat tomu, co se děje kolem nás Na Masarykově univerzitě působí Zuzana Vikarská od ledna 2017. Svůj čtrnáctý semestr letos zahájila na stáži v Izraeli, ze které se na začátku října z pochopitelných důvodů vrátila zpět do Brna. Za pedagožku se ale považuje mnohem déle. „Začínala jsem doučováním svých spolužáků na gymnáziu v Popradu, pak jsem si během studií v Praze přivydělávala jak doučováním dětí, tak i výukou právnické angličtiny v advokátních kancelářích. Po dostudování jsem pedagogicky působila nejprve na KU Leuven, kde jsem poprvé připravovala přednášky a vedla diplomové práce. A kromě svého brněnského full-timu jsem si zkusila výuku i na Oxfordu,“ říká pedagožka, která je odbornou asistentkou na Katedře ústavního práva a politologie na právnické fakultě a vede či se spolupodílí na výuce v českém i anglickém jazyce. V čem a kde nacházíte inspiraci pro práci se studenty? Ve výuce samotné. Žádné dvě mé hodiny neprobíhají stejně, vždy pracuji s aktuální atmosférou a nechám se unést diskusí. V tom je právo mnohem vstřícnější než exaktní vědy. Samozřejmě existuje nějaké minimum, které musím studujícím předat, ale cit pro právo člověk získá přes diskuse o hodnotových otázkách a přes řešení praktických příkladů. Baví mě tyto diskuse vždy přizpůsobovat tomu, co se zrovna děje ve světě kolem nás, ať už je to trollící prezident republiky, nebo různé aktuální události doma i ve světě. Jaký význam pro vás má cena rektora? Je pro mě odměnou, svědectvím a povzbuzením. Odměnou za mé trvající úsilí, aby moje výuka byla pro studující bezpečným prostředím, ve kterém poznávají nejen právní řád, ale i společnost a její hodnoty, a taky sami sebe. Svědectvím o tom, že v mé fakultní komunitě jsou lidi, kteří umí ocenit práci ostatních a jsou ochotni věnovat úsilí přípravě nominace, která k ocenění vede – za to jsem svým kolegům i studujícím vděčná a vážím si toho. A nakonec povzbuzením, abych svou učitelskou práci vždy dělala naplno – jsem přesvědčena o tom, že pedagog musí svou práci milovat a že pokud ji milovat přestane, je čas dělat něco jiného. Pro tu situaci již mám několik alternativních plánů a věřím, že pokud bych situaci neodhadla a stala by se ze mě vyhořelá učitelka, někdo z mého okolí by mě na to upozornil – pro dobro všech. Mnohdy žasnu nad schopnostmi některých studentů Vede či se spolupodílí na výuce předmětů v českém i anglickém jazyce na Katedře strojového učení a zpracování dat fakulty informatiky. V předmětu Neural Networks Tomáš Brázdil úspěšně usiluje, aby studenti měli komplexní znalosti neuronových sítí a souvisejících oblastí strojového učení. Studující jsou po jeho absolvování schopni vysvětlovat problémy neuronových sítí, řešit praktické problémy s využitím technik neuronových sítí. „Předmět o neuronových sítích samostatně přednáším od roku 2011 a musím připomenout, že v té době vůbec nebyly populární jako dnes,“ vzpomíná pedagog, který se před studenty poprvé postavil v roce 2002 coby cvičící předmětu Formální jazyky a automaty. „Nicméně vše bylo předem připraveno staršími kolegy, takže jsem jen papouškoval naučený text,“ dodává. V čem a kde nacházíte inspiraci pro práci se studenty? Inspiruje mne především samotný obor, ve kterém aktivně působím jako vědec a pedagog, tedy strojové učení. Jedná se o fascinující oblast informatiky, která má až magickou přitažlivost, zajímavé aplikace a netriviální principy. Dále mne inspiruje touha studenty skutečně naučit novým schopnostem. Tomu se snažím podřizovat přednášky, projekty i zkoušení. Pokročilejší předměty zkouším ústně, a mám tedy možnost velmi detailně sledovat, jak se schopnost studentů porozumět dané látce mění v důsledku výuky. To je extrémně zajímavé a mnohdy žasnu nad schopnostmi některých studentů. Jaký význam pro vás má cena rektora? Ocenění mne především osobně velmi potěšilo. Potvrzuje, že můj přístup k výuce není špatný. Také je pro mne příjemným zjištěním, že studenti oceňují výuku předmětů, které vůbec nejsou snadné, a jejich úspěšné absolvování vyžaduje poměrně hodně práce. Ocenění posiluje moje odhodlání neustále vylepšovat a modernizovat vyučované předměty a nepolevit v náročnosti jejich absolvování.